To podstatné na samém začátku

To podstatné se odehrává úplně na samém počátku a znamená pouhý zlomek celkového úsilí a prostředků, které vynaložíte na váš dům, přesto se ve většině případů přehlíží. Bude určovat, jak se v novém domě budete cítit a jestli to bude “ono”. Architektonická studie vašeho domu není spočítání velikostí jednotlivých místností a umístění dveří stylem ”kamvyjdou”, nebo “jinamtonešlo”, anebo “natojsmenepomysleli”, ani rozmístění oken na fasádě “abytodobřevypadalo”.

Architektonická studie rodinného domu, to je vytvoření míst, kde budete chtít být. Vytvoření míst to je podrobné seznámení s vaším životem a způsobem, jakým chcete nový dům obývat. Např. vyřešení vazeb mezi pokojem, halou, kuchyní a jídelnou, které obýváte nejčastěji znamená podrobně zkoumat pohyb mezi těmito místnostmi, rozmístění nábytku, aby bylo možné rozvrhnout místnosti, jejich vazby a pohyb v domě. Rozvržení místností, to je především o pohybu, nikoliv o tom, kde budete sedět.

Je to také důkladné seznámení architekta s pozemkem či původním domem, pokud vás čeká rekonstrukce. Jak a kam dopadá slunce, co vám stíní, jaké jsou územní podmínky vaší budoucí stavby. Jak to je s vodou, aby se netlačila do domu apod.

Že bude váš dům jedinečný a bude dobře vypadat je samozřejmostí, ale on bude také dobře fungovat, zapadne na pozemek, bude spolehlivý a bude vám dobře sloužit, protože daleko před jeho realizací budete vědět, jak budete dům používat, jak se v něm budete cítit a jak se v domě budete pohybovat. Důležitým faktorem je také “tvárnost”. Čas plyne, člověk se vyvíjí. Aby dům nezůstal strnulý, aby jeho vnitřní i vnější prostory umožňovali změnu. Např. rozmístění nábytku, aby bylo možné uspořádat různými způsoby.

Nejčastější chyba

Určitě jste slyšeli:
“Vždyť to je jenom předsíň, ta může být malá”. A vstupní hala? “Vždyť tudy projdu jenom jednou denně a hned jsem pryč. To v obývacím pokoji, nebo v kuchyni jsme pořád.” To je ale velký omyl.

Člověk je tvor pohyblivý. I když sedíte v obývacím pokoji, pořád si pro něco chodíte, někdo vás volá, musíte na záchod. Čili těmi “nedůležitými” prostory budete pořád procházet. A budete mít zcela jiný dojem z domu, jako celku, když se pokaždé budete těšit z “pěkné haly”. Nejčastější chybou je přehlédnutí skutečného života v domě. Nejčastější chybou je uvažování o domě, jako o místnostech, kde přeci pořád “jste” a úplné přehlédnutí prostor mezi nimi.

Předsíň jako entrée – čili naladění, než vstoupíte

Chodba je také “entrée” místnosti, do které míříte. Tak, jak se naladíte v tomto “předpokoji”, tak vstoupíte do místnosti, kam míříte. Chcete každý den vstupovat do obývacího pokoje naštvaní, že ta chodba měla být větší? Hala je také centrem celého domu – uzlem, tady se vše protíná. Hala je také vstupním pokojem celého domu. Proto mají knihy úvod, aby nás naladil. Když sedíme v restauraci a čekáme jídlo, které jsme si objednali, tak jsme naladěni. A proto taková rozmrzelost, když nám přinesou něco jiného. Zkuste naslepo něco ochutnat. Budete nejdříve pociťovat velkou nedůvěru a ještě daleko hůře to dopadne, když budete čekat něco jiného. Pak zcela běžný kousek sýra, pokud budete očekávat čokoládu bude šok.

My si, ale nemůžeme dovolit všechny ty velké prostory “mezi”,

můžete namítnout. Tento argument, že si nemůžete dovolit velký moderní dům, který by toto všechno krásné měl neobstojí, protože o pokojích, chodbách a schodištích uvažujeme ve vzájemných proporcích. Je to právě to vzájemné poměřování, které utváří jednotný dojem a nikoliv velikost a velkorysost jednotlivých místností. Roubená chalupa na vsi vám také nepřipadá blbá proto, že je malá. Spíš naopak. Velká hala v malém bytě bude vypadat, že tam nepatří. Malá hala ve velkém domě, že na ní zapomněli.

“Řešení je tedy v těch správných vzájemných proporcí a uvažování o místech “hlavních a místech “mezi” a jejich souladu.”

Místnosti, jako místa vaší aktivity

O pokojích, nikách, halách balkónech uvažujte, jako o místech aktivity, nikoliv pasivního setrvávání, či dokonce vlastnění.

Například: obývací pokoj

Řeknete si, chceme mít pěkný interiér obývacího pokoje, který… atd., ale ve skutečnosti ho chcete mít, protože ho chcete nějakým způsobem používat a užívat. Kdybyste ho chtěli jenom mít, tak by pokoj mohl být třeba ve sklepě, nebo na půdě, nebo vůbec kdekoliv. Hlavně ho mít. A tak to jistě není.

Také je chcete mít na určitém místě, nějakým směrem se chcete rozhlédnout ven. Pak tedy také záleží na umístění vzhledem k pozemku, kam se budou obracet okna a terasa. Pokoj zde také nestojí sám. Navazuje na ostatní místnosti. A máme tu vztah k ostatním místnostem a místům.

Kouzlo detailu. Jakkoliv se zdá, že detail je něco drobného, něco co není vidět, tak detail je především způsob, jakým přistupujeme k tomuto procesu. (např. detailní rozbor funkcí domu a vašich očekávání, tedy reálného života)

Dům je odraz skutečného života, a ne pouze “aby to dobře vypadalo”. A také ne, jak to vyšlo na papíře. To je “DoDetailu”. Detail není něco tak malého, co není vidět, naopak, detail je to, co máme před očima každý den.

Krásný dům, který se neokouká. Váš život a místo, které jste si vybrali se přeci propisuje navenek. Svými okny, balkony. Chcete např. více propojit a užít spojení s okolní přírodou, pak budete uvažovat o velké prosklené stěně. Nebo budete chtít cítit více soukromí, pak to bude třeba nízké a dlouhé okno. Toto vše jsou způsoby, jakým se propisuje váš život do podoby domu. Nebo ještě jinak. Tímto se vytváří vnitřní struktura domu – vaše struktura, kterou architekt zachycuje, a která se pak odráží v jeho vnější podobě. A protože je vaše, je vám blízká a budete se z ní těšit. Zobrazuje se tak sama podstata věci. Tedy cosi silného a hlubokého. Takový dům vydrží. Neokouká se a neomrzí. Takový dům bude přitahovat. Dávat vám energii, kterou jste do něho vložili. Toto pravidlo může platit i pro rekonstrukci bytu, domu, či návrh interiéru

Dům není nakupení místností a technologií z vašeho seznamu “covšechnochcemedomamít”, dům to jsou vytvořená místa ve vzájemných proporcích a vztazích a na určitém místě, která budete obývat každý den.

Tvorba domu, to je, jako pohyb sochaře, jak postupně opracovává mramorový blok, který dosud vypadá jen jako kus skály, potom začínají vystupovat obrysy a náznaky budoucího tvaru, aby nakonec socha k úžasu přihlížejících vyvstala z kamene v celé své kráse. Ta socha v kameni vždy byla, a sochař jí z něho vytesal – osvobodil a přivedl na svět i pro nás ostatní.

Architektura, to je setkání lidské aktivity, prostoru a hmoty na daném místě. Dům povstává ze života. Život povstává z nitra. Tedy dům a jeho podoba je výrazem svého nitra a struktury. Nitra, které se nezaměnitelně vpisuje do svého okolí. Chce něco říci. Chce se vyjádřit. Chce přispět. V opačném případě vznikne kulisa. Kulisa dokáže navodit iluzi atmosféry, ale žít se v ní nedá. Kulisa je totiž plochá. Život je prostorový.

Úkol architekta. Úkolem architekta je vystihnout to, co přinášíte a využít potenciálu místa, které jste si vybrali.

S každým novým klientem – jeho domem začínáme úplně od začátku. Všechny naše projekty jsou původní, jako touhy a očekávání, které si s sebou přinášíte a místa která jste si vybrali k životu.