Začal jsem ji číst od začátku, ale neustále mě přitahovalo knihou listovat, přeskakovat z místa na místo. Vzdal jsem svůj záměr knihu přečíst stylem od začátku do konce a nechal jsem se vést, kam mě to táhlo, tedy číst knihu na přeskáčku, zcela neorganizovaně, avšak zcela svobodně.
A najednou kniha o architektuře začala sama vystupovat a vše do sebe najednou zapadalo. Dokud jsem ji četl lineárně, nedávala smysl, byla nepochopitelná, složitá. V momentě, kdy jsem tuto ambici, toto předsevzetí vzdal, kniha dostala šanci ke mě přistoupit.
Báseň v próze. Jakkoliv se zdá, že se jedná o odbornou knihu. Knihu, která teoreticky vykládá smysl a účel architektury, je to báseň.
Igor David 2017