Text Zdeněk Smíšek, PRÁVO, 20.5.2020
Když dva dělají totéž, žádá si to souhru. Jsou-li partneři bratři, je otázkou, zda
je to výhoda. Po třicetileté spolupráci je jisté, že ano. Architekti Igor a Aleš Davidovi ve
společném ateliéru realizují široký záběr projektů. Od administrativních budov
až po individuální výstavbu rodinných vil. Odvážné i klasické. My jsme sehrané
sourozence navštívili kvůli dostavbě prvorepublikové vily mezi Benešovem a
Prahou.
Jedná se o v pravdě originální rozšíření obytných prostor. Natolik, že nešlo v
pražském ateliéru nepoložit úvodní otázku: Kdo dostal nápad na netypickou, a tedy
asi i pracnou dostavbu – investor nebo vy? „Investor za námi přišel s jednoduchým
zadáním: Máme starý dům, který je v podstatě v nezměněném stavu od jeho
postavení v roce 1935 (autorem původního domu byl arch. Václav Ittner z Prahy) a
co s ním? Naše jediná podmínka je, že bychom rádi bydleli „na jednom” podlaží…
Tak začala naše spolupráce,“ vrací se ve vzpomínkách Aleš David.
Nenahraditelné neodstraňovat
„Vlastně tomu celému ještě předcházela rozprava mezi architekty a investory, zda dům
nezbourat a raději nezačít znovu. Ale velmi rychle jsme se všichni shodli, že tento
dům má něco do sebe. Něco, co nemůžeme nahradit a byla by škodo o to přijít. Také
jsem se od začátku domníval, že místní obyvatelé jsou na dům nějak podvědomě
zvyklí,“ vzpomíná na začátek neprošlapané cesty Igor David.
A bratr doplňuje: „V případě takovéto rekonstrukce je důležité vystihnout, co je v
původní stavbě podstatné a to zachovat, respektive podpořit a vyzdvihnout. Tady to
bylo to původní čisté funkcionalistické tělo, všechno ostatní bylo již přežité a muselo
pryč! Požadavek investorů “bydlet” na jednom podlaží znamenal, že musíme do
přízemí přidat dvě místnosti. Ložnici a jídelnu. Zdálo se to snadné zadání. Máme k
dispozici jednoduchou stavbu, která přeci půjde snadno zvětšit. Ejhle, nikoliv.
Všechny pokusy o takovéto zvětšení vypadaly jako vesnická samoobsluha postavená
v akci “Z”. No malér,“ přiznává pan Igor.
Protipól jako výchozí bod
Když to nešlo v prvním plánu nabízejícím se způsobem, napadlo bratry architekty, že
by mohla být možná cesta přes nějaký protipól. „Máme tu něco jednoduchého,
hranatého, tak k tomu postavíme něco kulatého. Kulatého ve smyslu “volného” tvaru.
Geometrický tvar versus organický tvar,“ konstatuje pan Aleš.
Nejprve udělali několik skic a pak seznámili investora s jejich nápadem. „Obrázky to
nebyly příliš vypovídající, ale i tak se investorům ten nápad líbil, tak jsme mohli
pokračovat. I když to, co ve skutečnosti viděl nebyla sofistikovaná 3D vizualizace, ale
čmáranice kostičky a k ní přilepeného cosi jako brambora. Myslím, že se jemu i jeho
partnerce líbila právě ta idea dvou tvarů.“Postupně samozřejmě přicházeli na stůl návrhy rozpracováváme, až po plastelínový
model, takže bylo zřejmé a jasné, k čemu se architekti chystají.
Apollo v zahradě
Po dokončení zavládlo velké nadšení z celkového dojmu, a to i z toho, jak působí
Hruška zevnitř. „To byla také důležitá otázka, jak by se měla tvářit ta vlastní místnost,
která tam vznikne. Udělat ji důsledně kopírující by mohlo být “příliš” a příliš ji
narovnat – to by zase přístavba vypadala jako kulisa. Čili samotnou místnost jsme
pojali ve zjednodušeném tvaru jako exteriér a působí skvěle,“ pochvalují si tvůrci
výsledek. Oříšek to to byl samozřejmě i pro řemeslníky, kteří se museli zručně
vyrovnat s opravdu originálním projektem.
Nicméně už průběh stavby pozorovatele z úzkého i širšího okolí rozdělil na dva
nesmiřitelné tábory. „Jistě si domyslíte, jaké zastávají póly. Dokonce se dům dočkal
několika přezdívek a také jedné karikatury. Místní tomu říkají „vajthaus“ nebo Apollo,“
dodává s pochopením Igor David a ještě přidává, jaké byly dva opravdové a největší
problémy:
„Kdo postaví nosnou konstrukci – kostru, a kdo na ní dá plášť. Sehnat partu, která to
postaví, nám trvalo dva roky. Původní dům už byl téměř hotov a my ještě nezačali s
Hruškou – jak jsme si jí zvykli pracovně říkat my. Je to speciální, dřevěná stavba. Ale
firmy, co stavějí dřevostavby se toho báli, chtějí prostě stavět rovné věci.
Nakonec se, ale ukázalo, že největší problém byl největší přínos. Když už jsme firmy
našli, stavba už šla strašně snadno, až neuvěřitelně rychle rostla. Až se zdálo, že to
jde úplně samo. Nikdo z řemeslníků si na nic nestěžoval, všechno bylo jasné. Prostě
sen, který se ve stavebnictví nevyskytuje často,“ shodují se opět bratři architekti.
FOTO:
1-celkový záběr) Uprostřed zahrady vedle funkcionalistické vili z roku 1935 „přistál“
futuristický objekt.
2 – detail Hrušky, nejlépe na výšku…) Rozšíření obytných prostor ozvláštnilo exteriér
zrekonstruovaného domu.
3 -dvojportrét) bratři architekti Aleš a Igor Davidové
4) Základem je dřevěná konstrukce, která po zdlouhavých přípravách nakonec rostla
před očima.
5) Plášť přístavby je z……
6,7,8) Stavba budila pozornost okolí už v jejím průběhu. Dřevěná konstrukce byla
součástí původní filozofie. Dům je zděný – přístavba dřevěná – lehká. Kontrasty
fungují.
9,10) Zařízený interiér….
